Jsou daně krádež?

„Daně jsou krádež“ je asi nejznámější libertariánské heslo. Zní provokativně, ale argument za ním je jednoduchý a většina pokusů ho vyvrátit nakonec přizná víc, než zamýšlela.

Argument v jednom odstavci

Kdyby vám soukromý člověk každý měsíc vzal část příjmu, bez zeptání, a vyhrožoval, že vás zavře, když odmítnete, každý by tomu říkal krádež nebo vydírání, ať by sliboval sebemoudřejší utrácení. Daně mají přesně tuto strukturu. Jediný rozdíl je v tom, kdo to dělá. Pokud neexistuje nějaký zvláštní důvod, proč stát smí to, co nikdo jiný nesmí, jsou daně krádež. Libertariáni tvrdí, že žádný takový důvod neobstojí.

Test pochází z principu neagrese: čin je legitimní, pokud by byl legitimní, kdyby ho udělal kdokoli.

„Ale já jsem s tím souhlasil“

Nejčastější odpověď zní, že daně nejsou krádež, protože jsme s nimi souhlasili: společenskou smlouvou, demokracií nebo prostě tím, že tu žijeme.

• Výslovný souhlas. Skoro nikdo nikdy nic nepodepsal. Neexistuje formulář, který byste mohli odmítnout.
• Mlčky daný souhlas. „Když zůstaneš, souhlasíš.“ Stát ale nevlastní zemi, ve které žijete; vlastníte ji vy, váš pronajímatel nebo vaše rodina. Jak napsal David Hume roku 1748, tvrdit, že chudý rolník souhlasí, protože by mohl emigrovat, je jako tvrdit, že muž přenesený ve spánku na loď souhlasí s kapitánem, protože může skočit přes palubu.
• Demokratický souhlas. Když většina odhlasuje, že vezme menšině, není to souhlas menšiny. Když tři lidé odhlasují, že čtvrtý musí vydat peněženku, peněženka je pořád ukradená.
• Hypotetický souhlas. „Každý rozumný člověk by souhlasil.“ Možná, ale proč pak hrozba vězením? Dohoda, kterou by lidé svobodně přijali, nemusí být vynucována na každém, kdo ji odmítne.

Srovnání Lysandera Spoonera v No Treason (1870) je dodnes těžké překonat. Lupič na silnici, psal, aspoň nese za svůj čin odpovědnost: nepředstírá, že je váš ochránce, nechodí za vámi pak dál a nežádá vaši vděčnost. Volně řečeno: výběrčí daní je horší než lupič, protože lupič si nenárokuje právo dělat to dál.

„Ale jezdíš po silnicích“

Druhá odpověď zní, že daně jsou platbou za služby: silnice, školy, policii, zdravotnictví. Máte z nich užitek, tak musíte platit.

Problém je, že „prodejce“ sám rozhoduje, co si koupíte, kolik to stojí a jestli smíte nakoupit jinde. Kdyby vám firma doručila zboží, které jste neobjednali, a pak požadovala platbu pod hrozbou vězení, žádný soud by to nenazval prodejem. Užitek z něčeho nezakládá povinnost platit, cokoli poskytovatel požaduje. Krásná zahrada vašeho souseda zkrášluje ulici; nedává mu to ale právo vám poslat fakturu.

A mnoho daní platí věci, se kterými daňový poplatník aktivně nesouhlasí: války, dotace odvětvím, která bojkotuje, programy, které považuje za škodlivé. Dobrovolný systém by lidem umožnil platit za to, co skutečně používají a čeho si cení. Viz veřejné statky bez státu.

„Ale bez daní by nebyl stát“

To je pravda a pro anarchokapitalisty to není námitka, ale závěr. Pro klasické liberály a minarchisty je to skutečné dilema: chtějí malý stát, ale uznávají, že i malý stát potřebuje nějaké povinné financování. Někteří navrhovali alternativy jako dobrovolné daně, loterie, uživatelské poplatky a poplatky za soudní služby. Ayn Randová například tvrdila, že omezená vláda by se dala financovat dobrovolně.

Kolik skutečně platíte?

Většina lidí si pod „daní“ představí daň z příjmu strženou z výplaty. To je jen malá část účtu. V Česku za běžného zaměstnance:

• Daň z příjmu ze mzdy.
• Sociální a zdravotní pojištění, které platí zaměstnanec, a ještě větší část, kterou platí zaměstnavatel „navíc“ k hrubé mzdě. Ekonomicky to celé jde z hodnoty vaší práce; jinak by to zaměstnavatel vyplatil vám.
• DPH až 21 % skoro ze všeho, co koupíte.
• Spotřební daně z paliva, alkoholu, tabáku a elektřiny, často ještě zatížené DPH navrch.
• Daň z nemovitostí, z nabytí a další daně a mnoho poplatků.
• Inflace, skrytá daň: když stát a centrální banka vytvářejí peníze, vaše úspory ztrácejí hodnotu bez jakéhokoli hlasování. Viz peníze a inflace.

Když to sečtete, průměrný zaměstnanec v mnoha evropských zemích pracuje pro stát od ledna až hluboko do léta. Vyzkoušejte naši kalkulačku kolik dní pracujete pro stát?, která počítá s aktuálními českými sazbami a daty OECD pro 38 zemí.

Skryté daně jsou nejnebezpečnější

Daně, které lidé nevidí, se nejsnáz zvyšují. Proto je vlády mají nejradši.

• Odvody zaměstnavatele se na vaší výplatní pásce nikdy neobjeví jako vaše.
• DPH je zabudovaná v cenách, takže na ni nikdy nedostanete účet.
• Inflace vypadá jako „zdražování“, ne jako „stát si bere“.
• Dluh je zdanění budoucnosti: dnešní schodky zaplatí vaše děti.

Francouzskému ministru financí Jean-Baptistu Colbertovi se připisuje výrok, že umění zdanění spočívá v tom škubat husu tak, abyste získali co nejvíc peří s co nejmenším syčením. Prvním krokem ke svobodě je prostě to, aby lidé škubání slyšeli.

Je nižší daň vždycky lepší?

Z libertariánského pohledu znamená každé snížení daní méně donucení a víc svobody, ať se změní cokoli jiného. Ekonomové přidávají praktické důvody:

• Mrtvá ztráta. Daně zastaví některé obchody, které by prospěly oběma stranám. Tato ztracená hodnota nepřipadne nikomu.
• Pobídky. Vysoké mezní sazby odrazují od práce navíc, spoření a investic a odměňují daňové plánování.
• Konkurence. Země, které daně snížily a zjednodušily, jako Estonsko s rovnou daní z příjmu a zdaněním firem jen z vyplaceného zisku, obvykle přitahují investice i podnikatele.

Časté námitky

• „Daně jsou cena za civilizaci.“ Civilizace je dobrovolná spolupráce lidí: obchod, věda, umění, rodiny. Většinu z ní vybudovali lidé, kteří byli zdaňováni, ne proto, že byli zdaňováni.
• „Kdo by pomáhal chudým?“ Před sociálním státem to dělaly spolky vzájemné pomoci, církve a charity a soukromé dárcovství je obrovské i dnes. Viz veřejné statky bez státu.
• „Podepsal jsi smlouvu, když jsi dostal občanství.“ Většina lidí ho dostala při narození, bez ptaní.
• „Tak se odstěhuj.“ Když vám zloděj řekne „když se ti to nelíbí, odstěhuj se“, vloupání tím legitimní nebude.

Kam dál

• Proč je stát vůbec takto financovaný: co je stát?
• Daň, která dopadá na střadatele: peníze a inflace.
• Spočítejte si vlastní číslo: dny, které pracujete pro stát.