Peníze a inflace

Peníze jsou polovinou každého obchodu, který uděláte, a přesto se většina lidí nikdy nezeptá, odkud se berou a kdo rozhoduje, kolik jich existuje. Odpovědi vysvětlují, proč ceny pořád rostou, proč střadatelé prodělávají a dlužníci vydělávají a proč tolik libertariánům záleží na zlatu a Bitcoinu.

Odkud se peníze berou

Představte si svět výměnného obchodu. Pekař chce boty, ale švec nechce chleba. Obchod vázne. Carl Menger v eseji On the Origin of Money (1892) vysvětlil, jak to lidé řeší: začnou přijímat zboží, které se snadno dál prodá, i když ho nepotřebují, protože ho mohou vyměnit dál. Postupem času se nejprodejnější zboží stane obecným prostředkem směny: penězi.

V dějinách sloužilo jako peníze mnoho věcí: dobytek, sůl, mušle, tabák. Ve většině světa zvítězilo zlato a stříbro, protože jsou trvanlivé, dělitelné, přenosné, rozpoznatelné a hlavně se jich nedá snadno vyrobit velké nové množství. Nikdo to nenařídil. Vzešlo to z milionů obchodů.

Dobré peníze mají několik klíčových vlastností:

• Vzácnost: jejich množství nelze levně zvětšit.
• Trvanlivost: nehnijí ani nerezaví.
• Dělitelnost: dají se rozdělit na malé jednotky.
• Přenosnost: velké hodnoty se dají snadno přenášet.
• Rozpoznatelnost: těžko se padělají.

Jak si státy přivlastnily peníze

Státy si brzy všimly, že kontrola nad penězi je zdrojem příjmů. Vládci razili mince se svou pečetí a pak je znehodnocovali: římští císaři postupně nahrazovali stříbro v denáru mědí, až koncem 3. století obsahoval jen pár procent stříbra. Ceny vylétly vzhůru a obchod trpěl.

Papírové peníze začaly jako stvrzenka na zlato uložené v trezoru. Banky brzy zjistily, že si pro zlato nepřijdou všichni vkladatelé najednou, takže mohou vydat víc stvrzenek, než mají zlata: bankovnictví s částečnými rezervami. Státy později daly centrálním bankám monopol na vydávání bankovek, učinily je zákonným platidlem a nakonec vazbu na zlato úplně přetrhly.

• 1913: vzniká americký Federální rezervní systém.
• 1914: první světová válka; většina zemí ruší směnitelnost za zlato, aby válku financovala tiskem peněz.
• 1944: brettonwoodský systém váže ostatní měny na dolar a dolar na zlato.
• 15. srpna 1971: prezident Nixon „dočasně“ zavírá zlaté okno. Od té doby jsou všechny velké měny fiat peníze: mají hodnotu, protože to stát říká, a jejich množství není omezené.

Jak peníze vznikají dnes

Většina lidí si představuje, že peníze tiskne centrální banka. Hotovost je ale jen malá část. Většina dnešních peněz vzniká jako bankovní vklady, když banky poskytují úvěry.

• Když vám banka dá hypotéku, nepředá vám úspory někoho jiného. Připíše vám na účet nové peníze, které předtím neexistovaly.
• Centrální banka tento proces řídí nastavováním úrokových sazeb, půjčováním bankám a od roku 2008 i nákupy státních dluhopisů a dalších aktiv za nově vytvořené peníze (kvantitativní uvolňování).
• Česká národní banka například v letech 2013 až 2017 držela korunu slabou tak, že vytvářela nové koruny a prodávala je za eura. Její rozvaha tím narostla zhruba o dva biliony korun.

Inflace: skrytá daň

Inflace původně znamenala zvětšení množství peněz. Růst cen je jejím nejviditelnějším důsledkem. Když se za stejným zbožím honí víc peněz, každá jednotka koupí méně.

Proč tomu říkat daň?

• Stát vydělává. Vlády jsou největšími dlužníky. Inflace zmenšuje reálnou hodnotu jejich dluhu a umožňuje jim utrácet peníze, které nikdy nemusely vybrat viditelnými daněmi.
• Střadatelé prodělávají. Peníze na spořicím účtu rok co rok ztrácejí kupní sílu. Náš graf inflace ukazuje, kolik dnes koupí 100 jednotek vaší měny uspořených v roce 2000.
• Nikdo nehlasoval. Žádný parlament neschvaluje „inflační daň“. Děje se potichu, rozhodnutími centrální banky.

Čísla nejsou malá. Od založení Fedu v roce 1913 ztratil americký dolar přes 95 % kupní síly. V Česku vzrostly spotřebitelské ceny v roce 2022 o 15,1 % a v roce 2023 o dalších 10,7 %, přestože oficiální cíl centrální banky je 2 % ročně.

Kdo dostane nové peníze první?

Nové peníze nedorazí všude najednou. Ekonom Richard Cantillon si v 18. století všiml, že ti, kdo dostanou nové peníze první, banky, vlády, jejich dodavatelé a majitelé aktiv, je mohou utratit dřív, než ceny vzrostou. Ti na konci řetězce, zaměstnanci a důchodci, je dostanou naposled, až ceny už stouply. Tento Cantillonův efekt potichu přesouvá bohatství od mnoha k dobře propojeným a je jedním z důvodů, proč ceny aktiv, jako nemovitostí a akcií, rostou mnohem rychleji než mzdy.

Inflace a hospodářský cyklus

Levné peníze nezvyšují jen ceny. Uměle nízké úrokové sazby vysílají podnikatelům falešné signály a způsobují konjunktury a krize popsané v průvodci rakouskou ekonomií.

Když peníze umírají

Hyperinflace nastává, když se stát financuje hlavně tiskem peněz.

• Německo, 1923: ceny se zdvojnásobovaly každých pár dní; bochník chleba stál miliardy marek. Úspory střední třídy zmizely a politické důsledky byly katastrofální.
• Zimbabwe, 2008: centrální banka vydala bankovku na 100 bilionů dolarů.
• Venezuela, 2010–2020: bolívar ztratil prakticky veškerou hodnotu a miliony lidí emigrovaly.

Středoevropané mají vlastní vzpomínku. Při československé měnové reformě v roce 1953 se hotovost do 300 korun na osobu měnila v poměru 5 starých korun za 1 novou, všechno nad to ale 50 : 1 a větší vklady podle stupnice stále horších kurzů, zatímco mzdy v poměru 5 : 1. Komunistický stát lidem přes noc smazal velkou část toho, co naspořili.

Proč centrální banky?

Obhájci centrálního bankovnictví tvrdí, že zajišťuje stabilitu: věřitele poslední instance v krizích a způsob, jak bojovat s nezaměstnaností úpravou úrokových sazeb. Kritici, včetně Rakušanů, odpovídají:

• Stabilita? Od doby, kdy kontrolu převzaly centrální banky, jsme zažili velkou hospodářskou krizi, stagflaci 70. let, finanční krizi roku 2008 i inflační vlnu let 2021–2023.
• Morální hazard. Když banky vědí, že budou zachráněny, riskují víc.
• Problém znalostí. Výbor, který určuje cenu peněz, úrokovou sazbu, čelí stejnému problému jako každý centrální plánovač: nemůže vědět, jaká je správná cena.
• Politika. Centrální banky jsou formálně nezávislé, ale financují schodky států, které je jmenují.

Alternativy zdravých peněz

Jak by vypadaly peníze bez státu? Libertariáni mají několik odpovědí.

• Zlatý standard. Peníze jsou kryté zlatem a za zlato směnitelné, takže jejich množství roste jen tak rychle jako těžba. Klasický zlatý standard (zhruba 1870–1914) provázely stabilní ceny a rozmach světového obchodu.
• Svobodné bankovnictví. Banky vydávají vlastní bankovky kryté rezervami a soutěží důvěrou. Skotsko mělo takový systém v letech 1716–1845 s malým počtem bankrotů, jak doložil Lawrence White.
• Soutěžící měny. Hayek v knize Denationalisation of Money (1976) navrhl, aby státy prostě dovolily soukromým měnám soutěžit s jejich vlastní a nechaly lidi vybrat.
• Bitcoin. Digitální měna s pevnou zásobou 21 milionů, vydávaná otevřenou sítí, ne autoritou. Je to první forma zdravých peněz, kterou lze poslat přes celý svět během minut. Viz naše stránka o Bitcoinu.

Co můžete udělat

• Pochopit to. Většina lidí o penězích nikdy nepřemýšlí. Kdo rozumí inflaci, vyhne se už tím mnoha chybám.
• Nedržte dlouhodobé úspory v hotovosti. Inflace je pomalý únik.
• Zjistěte víc o zdravých penězích. Zlato i Bitcoin mají svá rizika a kolísají; čtěte a rozhodněte se sami. Tohle je vzdělávání, ne investiční doporučení.