Vlastnická práva

Vlastnictví zní jako suché právnické téma. Ve skutečnosti je odpovědí na jeden z nejstarších lidských problémů: jak mohou lidé, kteří chtějí tytéž vzácné věci, žít spolu, aniž by o ně bojovali?

Proč vlastnictví existuje

Představte si svět nekonečné hojnosti, kde by každé jablko, pole i dům existovaly v neomezeném množství. Nikdo by nepotřeboval pravidla vlastnictví: prostě byste si vzali další jablko. Vlastnictví existuje, protože žijeme ve světě vzácnosti. Jedno pole nemohou dva zemědělci osít dvěma různými způsoby najednou. Na jednom kole nelze jet ve stejnou chvíli na dvě místa.

Kdykoli dva lidé chtějí použít tutéž vzácnou věc neslučitelnými způsoby, hrozí konflikt. Vyřešit se dá jen dvěma způsoby: násilím, nebo pravidlem, které říká, kdo rozhoduje. Vlastnictví je tím pravidlem. Hans-Hermann Hoppe to říká jednoduše: smyslem vlastnických norem je umožnit soužití bez konfliktů.

Proto vlastnictví není opakem spolupráce. Je tím, co spolupráci umožňuje. Půjčit, pronajmout, prodat, sdílet nebo darovat můžete jen to, o čem je jasné, čí to je.

Jak se věci stávají něčími?

Libertariáni obvykle uznávají tři legitimní způsoby nabytí vlastnictví.

1. Prvotní přivlastnění (homesteading). Věc, kterou nikdo nevlastní, se stane vaší, když ji jako první začnete užívat: vymýtíte pole, postavíte chatrč na prázdné zemi, chytíte rybu na otevřeném moři nebo si zapíšete nápad do vlastního sešitu.
2. Dobrovolná směna. Vyměníte něco, co vlastníte, za něco, co vlastní někdo jiný, a oba souhlasíte.
3. Dar a dědictví. Vlastník může svůj majetek dát komukoli, za života i po smrti.

Všechno, co nepochází z jedné z těchto tří cest, tedy krádež, podvod, vydírání či dobytí, je nelegitimní. Podle libertariánů to platí i pro velkou část toho, co získávají státy.

Locke a vložená práce

Klasickou formulaci najdeme v Druhém pojednání o vládě Johna Locka (1689). Protože vlastníte sebe a svou práci, když svou práci „smísíte“ s věcí, kterou nikdo nevlastní, učiníte ji svou. Locke přidal podmínku, později nazvanou Lockova výhrada: přivlastňovat si smíte, jen pokud zůstane „dost a stejně dobrého“ pro ostatní.

Murray Rothbard a většina moderních libertariánů tuto výhradu odmítají. Tvrdí, že první uživatel opozdilcům nic nebere: než bylo pole vymýceno, nikomu nic nedávalo. Tím, že ho první začne užívat, vytváří hodnotu, kterou lze později směnit, pronajmout nebo prodat druhým.

Vlastnictví a prosperita

Jisté vlastnictví není jen spravedlivé, je to základ bohatství.

• Investice potřebují jistotu. Nikdo nesází sad, který ponese ovoce za deset let, když mu stromy může za pět let vzít někdo jiný. Kde je vlastnictví nejisté, lidé raději spotřebovávají dnes, než aby stavěli pro zítřek.
• Ceny potřebují vlastníky. Tržní ceny vznikají, když vlastníci obchodují. Bez soukromého vlastnictví továren, půdy a strojů pro ně ceny neexistují a bez cen nikdo nespočítá, které využití je efektivní. To byl argument Ludwiga von Misese proti socialismu; viz rakouská ekonomie.
• Mrtvý kapitál. Peruánský ekonom Hernando de Soto v knize The Mystery of Capital (2000) ukázal, že chudí v rozvojových zemích drží obrovské množství půdy a domů, ale bez jasného právního titulu je nemohou prodat, zastavit ani použít jako zástavu. Jejich bohatství je „mrtvý kapitál“.

Tragédie obecní pastviny

Když něco patří všem, nikdo nemá důvod se o to starat. Garrett Hardin to roku 1968 popsal jako tragédii obecní pastviny: na pastvině otevřené všem přidá každý pastevec další krávu, protože celý užitek má on a náklady spásání sdílí se všemi. Pastvina je zničená.

Ryby v otevřeném oceánu, vzduch nad městy i lesy v mnoha rozvojových zemích trpí právě tímto problémem. Libertariáni tvrdí, že řešením je jasnější vlastnictví, ne víc politické kontroly.

Elinor Ostromová, nositelka Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2009, přidala v knize Governing the Commons (1990) důležitou nuanci. Ukázala, že místní komunity, od švýcarských horských vesnic po španělské zavlažovací systémy, často spravují sdílené zdroje dobře i po staletí podle vlastních pravidel, bez centrálního státu a bez rozdělení všeho na soukromé parcely. Ponaučení je stejné: dobrovolná místní pravidla porážejí řízení shora.

Vlastnictví a stát

Státy si nárokují právo přebít vlastnictví, kdykoli to uznají za vhodné. Některé způsoby jsou zjevné, jiné ne.

• Daně berou každý rok část toho, co vyděláte nebo vlastníte. Viz jsou daně krádež?
• Inflace ředí hodnotu peněz, které spoříte. Viz peníze a inflace.
• Vyvlastnění vás nutí prodat pozemek kvůli silnici, potrubí nebo někdy i soukromému developerovi.
• Územní plánování a stavební předpisy rozhodují, co smíte postavit na vlastním pozemku.
• Zabavování majetku v některých zemích umožňuje policii zabavit majetek podezřelý ze spojení se zločinem, aniž by kdokoli byl odsouzen.

Každé z toho může mít dobré úmysly. Každé ale znamená, že konečné slovo o vašem majetku má někdo jiný.

Těžké otázky

Co s půdou ukradenou v minulosti?

Velká část půdy na světě byla v nějaké době dobyta. Rothbardova odpověď v knize The Ethics of Liberty (1982) zní: kde lze určit konkrétní oběť nebo dědice, má se majetek vrátit jim. Kde to nejde, je nejlepším dostupným vlastníkem současný pokojný držitel. Zhruba tak fungovaly v Československu od roku 1990 restituce: majetek zabavený po roce 1948 se vracel doložitelným původním vlastníkům nebo jejich dědicům.

Existuje vlastnictví myšlenek?

Libertariáni se v otázce duševního vlastnictví rozcházejí. Někteří vidí v patentech a autorském právu přirozený plod tvůrčí práce. Jiní, například Stephan Kinsella v knize Against Intellectual Property (2008), tvrdí, že myšlenky nejsou vzácné: když si zkopírujete mou píseň, pořád ji mám. Podle nich jsou patenty a autorská práva státem udělené monopoly, které omezují, co lidé smějí dělat s vlastním papírem, počítači a továrnami. Ukazují na módu, recepty, open-source software nebo stand-up komedii jako obory, které vzkvétají s malou formální ochranou.

Nevytváří vlastnictví nerovnost?

Umožňuje rozdíly, to ano. Alternativou ale není rovnost: je jí to, že o tom, kdo co dostane, rozhodují lidé, kteří ovládají stát. V plánovaných ekonomikách byla propast mezi stranickými funkcionáři a běžnými dělníky obrovská, jen se neměřila v penězích. Jisté vlastnictví umožňuje chudým si nechat, co vydělají, a stavět na tom, a právě tak se většina rodin z chudoby dostala.

Kam dál

• Vlastnictví rozšiřuje vlastnictví sebe sama a princip neagrese na věci.
• Jak ho bránit bez státu: soukromé právo a obrana.
• Sdílené zdroje a infrastruktura: veřejné statky bez státu.