O mně

Jmenuji se Tomáš Ulrich a stojím za projektem VolunThreads. Věnuji se technologiím a byznysu, ve volném čase tvůrčímu psaní a přemýšlení o tom, jak by mohla fungovat společnost postavená na dobrovolnosti, a ne na donucení. Tohle je příběh, jak jsem se k tomu dostal.

Škola a skauti

Na základní škole jsem to neměl jednoduché. Necítil jsem se pochopený, kamarádů moc nebylo a ani známky nebyly nic moc. Byla to spirála, ve které šlo hlavně o to soupeřit s ostatními a nedělat chyby.

Únikem pro mě byl skauting. Tam mě nikdo neposuzoval podle vysvědčení a mohl jsem být sám sebou. Skauti mě naučili samostatnosti, odpovědnosti a spolupráci. Naučili mě taky, že není ostuda říct si o pomoc, vážit si maličkostí a brát lidi jako sobě rovné. Vzpomínám na to rád.

Jedna věc mi ale nesedla už tehdy. Ranní vyvěšování státní vlajky a povinné rituály mi připomínaly právě tu školu, před kterou jsem do skautingu utíkal. Začínal jsem tušit rozdíl mezi komunitou, do které chodíš, protože chceš, a autoritou, které se máš podřídit, protože se to tak dělá.

Střední škola: na čem opravdu záleží

Na střední jsem zjistil, že si kamarády najdu a že je úplně jedno, jaký kdo má prospěch. Ve třídě byli lidé, kteří to brali vážně, lidé, kterým šlo jen o papír, i pár těch, kterým to šlo hodně ztuha, a přesto to dotáhli do konce. Nejzajímavější byli ti, kdo na obor šli jen proto, že na ně zbyl, a nakonec se mu opravdu věnují. Odnesl jsem si odtud skvělé přátele, včetně nejlepšího kamaráda, a jednoduché poselství: nezáleží na tom, jaké máš úspěchy nebo jak vypadáš, ale jaký jsi člověk.

Poznal jsem tam taky dva druhy autority. Učitelé, kteří se respekt snažili vynutit, ho nikdy nezískali. Pár jiných si nás získalo tím, jak se k nám chovali a co nás naučili, i když to bylo někdy náročné. Státní symboly byly všude, dotace na nové stroje taky a některé předměty mi připadaly spíš jako výchova k loajalitě než ke kritickému myšlení. Dodnes si pamatuji, jak nás starší mistři přesvědčovali, že z nás kalkulačka udělá hlupáky, přestože na CNC strojích a programovacích stanicích byla samozřejmostí.

V té době jsem se také začal zajímat o druhou světovou válku, o totalitní režimy a o to, jak snadno se z demokracie může stát diktatura.

Jak jsem došel k anarchokapitalismu

První semínko padlo už v roce 2016, v prváku na střední. Díky známosti jsem se dostal do Paralelní polis, chodil tam na přednášky a některé jsem si dokonce zkusil natáčet na jejich kamery. Měl jsem tam i možnost bitcoin poprvé vyzkoušet. K jeho pochopení jsem měl tehdy blíž, než jsem si uvědomoval, jenže v tu dobu jsem řešil hlavně holky a školu.

Skutečným zlomem byl až rok 2020 a bitcoin. Pamatuji si ten aha moment, kdy mi došlo, že peníze nemusí kontrolovat stát a banky. Od té chvíle bylo snazší zpochybňovat i zbytek systému.

Pak přišlo první zaměstnání. Viděl jsem kolegy, kteří byli frustrovaní ze šéfa, ale nechápali, že za svůj život odpovídají oni sami a nikdo jiný je nezachrání. Svou frustraci si pak vylévali na slabších, třeba na nováčkovi, který zrovna zjišťoval, že funguje jinak než ostatní.

S tehdejším šéfem jsem se občas přel o tom, jestli může centrální plánování fungovat. On se hlásil k sociálnímu cítění, přitom jeho vlastní podnikání stálo na kapitalismu. Myslím, že sám úplně nevěděl, čemu vlastně věří. Vyrůstal za komunismu a ta doba v něm zanechala stopy, které se s jeho každodenní realitou podnikatele moc nepotkávaly.

Právě tehdy, v roce 2022, jsem na YouTube náhodou narazil na přednášku ze Svobodného přístavu. Dohledal jsem si texty Martina Urzy, objednal jsem si jeho knihu Anarchokapitalismus a po ní přišel Ludwig von Mises s Lidským jednáním a Socialismem. Libertariánství mi dalo slova pro to, co jsem cítil už od dětství. Během roku 2023 jsem se v anarchokapitalismu postupně ukotvil.

Proč VolunThreads

VolunThreads vznikl, protože jsem sám hledal místo, kde bych se v těchto myšlenkách mohl vzdělávat. Zdroje jsou ale rozházené po internetu a často působí neuhlazeně nebo zbytečně rebelsky, takže je těžké poskládat si z nich ucelený obraz. Chci vytvořit místo, kde to jde: srozumitelně, přehledně a pohromadě. A kolem něj komunitu lidí, kteří se chtějí dovzdělávat a pomáhat budovat viditelnou studnici anarchokapitalismu a libertariánství.

Narazil jsem i na weby, které jsou jen poskládané z převzatých příspěvků ze sociálních sítí. Mají pár odstavců vlastního obsahu a zbytek tvoří affiliate odkazy a reklama na merch. VolunThreads chce být opak. Na prvním místě je obsah, který má hodnotu sám o sobě: vlastní články, grafika, souvislosti a doporučená četba. Merch a další produkty tu budou jen jako dobrovolná podpora projektu, ne jako jeho hlavní smysl.

Myšlenky, ne násilí

Anarchie se často vykresluje jako chaos a násilí. Já ji vidím opačně: jako společnost, kde se nic nevynucuje silou a kde vztahy stojí na dobrovolné dohodě. Jsem zastáncem dobrých nápadů, které nepotřebují násilí, aby se prosadily. Pokud je myšlenka dobrá, obstojí sama a lidé ji přijmou proto, že je přesvědčila, ne proto, že museli.

Tuhle filozofii chci, aby nesl i VolunThreads. Žádné vyhrožování, nenávist ani výzvy k násilí. Jen klidné vysvětlování, argumenty a otevřená debata. Svoboda se má šířit mírumilovně, jinak by popírala sama sebe.

Co znamená název

VolunThreads má čtyři významy:

1. Dobrovolná vlákna. Uzel v logu symbolizuje spojení, které drží jen proto, že se lidé svobodně rozhodli spolupracovat.
2. Možnost odejít. Šipka z uzlu ukazuje ven. Když ti spojení přestane vyhovovat, můžeš odejít. Přesně tuhle možnost, opt out, stát svým občanům nedává.
3. Vlákna myšlenek. Tady píšu a skládám dohromady texty o anarchokapitalismu a svobodě, jedno vlákno po druhém.
4. Oblečení. Threads je v angličtině i slangový výraz pro oblečení. Brzy tu najdete merch pro všechny, kdo chtějí myšlenku svobody nosit i na sobě.

Kontakt

Napište mi přes kontaktní formulář nebo na email@volunthreads.com.