Cenový strop: 1700 let stejné chyby

Kdykoli něco zdraží, ozve se stejný návrh: stanovme maximální cenu. Zní to rozumně a laskavě. Má to jen jednu vadu: zkoušelo se to tolikrát, že výsledek známe předem. Cena se dá zakázat. Nedostatek, který vysoká cena ukazuje, ne.

Diocletianův edikt, rok 301

Římský císař Diocletianus bojoval s inflací, kterou si stát způsobil sám, když ředil stříbro v mincích. V roce 301 vydal Edikt o maximálních cenách s pevnými stropy pro víc než tisíc položek, od pšenice po holení u holiče. Za porušení hrozil trest smrti.

Podle současníka Lactantia obchodníci přestali zboží na trh vůbec nosit, ceny dál rostly a kvůli drobnostem tekla krev. Za pár let se edikt přestal vymáhat. Zboží se nedá přikázat, aby existovalo za cenu, za kterou se nevyplatí ho vyrobit nebo přivézt.

Benzínové fronty v Americe

V srpnu 1971 zmrazil prezident Nixon mzdy a ceny. Regulace cen ropy a benzínu pak v různých podobách vydržely celá sedmdesátá léta. Když v letech 1973 a 1979 přišly ropné šoky, cena benzínu nesměla vyrůst tak, aby ukázala, že ho je málo. Výsledkem byly fronty aut přes několik bloků, čerpací stanice zavřené v půlce dne a lichý a sudý systém podle poznávacích značek.

Ropné šoky zasáhly i země bez cenových stropů. Dlouhé fronty ale byly hlavně tam, kde cena nesměla dělat svou práci. Po zrušení regulace v roce 1981 fronty zmizely.

Pořadník na byt ve Stockholmu

Regulace nájemného je cenový strop na bydlení. Stockholm ho má v podobě, kdy se nájmy vyjednávají centrálně a nesmějí odrážet poptávku. Kdo chce běžnou nájemní smlouvu, zapíše se do městského pořadníku a čeká. V průměru téměř deset let, ve vnitřním městě i mnohem déle. Byty se mezitím pronajímají načerno a dědí se.

Simulátor

Co udělá strop na nájemné

Nejvyšší povolené nájemné

Příští rok Za deset let

Nabízené byty

–

Zájemci při tomto nájmu

–

Zůstane bez bytu

–

Za kolik by poslední byt šel pod rukou

–

Švédský ekonom Assar Lindbeck, sám sociální demokrat, o tom v roce 1972 napsal větu, kterou se ekonomové učí nazpaměť: regulace nájemného je zřejmě nejúčinnější známý způsob, jak zničit město, hned po bombardování.

A u nás?

Česko zná obojí z první ruky. Za socialismu byly ceny pevné a nedostatek měl podobu podpultového zboží, známostí a pořadníků na auta, na které se čekalo roky. Regulované nájemné vydrželo v Praze a dalších velkých městech až do konce roku 2012. Vytvořilo dva světy: šťastné nájemníky se starou smlouvou a všechny ostatní, kteří platili tržní nájem ve zbytku trhu, kde byly byty o to dražší.

Co místo stropu

Když něco zdraží, nejrychlejší pomoc není strop, ale volnější nabídka: méně překážek pro ty, kdo chtějí stavět, dovážet nebo vyrábět. Vysoká cena je pro ně pozvánka. Strop tu pozvánku roztrhá.

Pokud chce politik někomu pomoci s účty, je poctivější dát peníze přímo lidem v nouzi, než schovávat náklady do fronty. To ale neznamená, že je to zadarmo: platí to daňoví poplatníci, a často i ti, komu se „pomáhá“. Víc o tom, jak trh koordinuje miliony lidí bez centrálního plánu, najdete v průvodci Rakouská ekonomie a o skrytých nákladech státních zásahů v hesle regulace cen.