Vlastnictví sebe sama

Každá politická filozofie musí nejdřív odpovědět na jednu otázku: kdo má právo rozhodovat o vašem těle a vašem životě? Libertariáni odpovídají: vy. Všechno ostatní, od vlastnictví přes trh až po kritiku státu, z této odpovědi vyrůstá.

Kdo vás vlastní?

Na otázku „kdo vás vlastní?“ existují jen tři možné odpovědi.

1. Vy. Každý člověk je vlastníkem svého těla.
2. Někdo jiný. Někteří lidé vlastní jiné, úplně nebo zčásti. To je otroctví, ať je vlastníkem plantážník, král, nebo výbor.
3. Všichni vlastní všechny. Každý člověk vlastní stejný podíl na všech ostatních. V praxi to nejde: nikdo by nemohl nic udělat bez svolení osmi miliard spoluvlastníků, takže jejich jménem vždycky nakonec rozhoduje menší skupina.

Když se druhá a třetí možnost vysloví nahlas, skoro nikdo je otevřeně nehájí. Velká část politiky je ale tiše předpokládá. Když stát odvádí mladé muže na vojnu, rozhoduje, co si smíte vzít do vlastního těla, nebo si bere část každé hodiny vaší práce, chová se jako váš spoluvlastník.

Co vlastnictví sebe sama není

Vlastnictví sebe sama není sobectví. Neříká, že máte myslet jen na sebe. Říká, že vaše štědrost, vaše práce a váš život jsou vaše, abyste je mohli dát, ne cizí, aby si je někdo vzal. Kdo tráví každý víkend jako dobrovolník, uplatňuje vlastnictví sebe sama stejně jako ten, kdo jde na ryby.

Neříká ani, že každé vaše rozhodnutí je moudré. K vlastnictví sebe sama patří právo dělat chyby i odpovědnost s nimi žít. Druzí vám mohou radit, varovat vás, nebo s vámi odmítnout jednat. Nesmějí za vás ale rozhodovat silou.

A není to výsada silných. Protože každý vlastní sám sebe, slabí, chudí i neoblíbení mají nad svým životem úplně stejné právo jako kdokoli jiný. V té rovnosti je celá pointa.

Proč ho přijmout?

Libertariáni hájí vlastnictví sebe sama několika způsoby a mnohým jich přijde přesvědčivých víc.

• Morální intuice. Skoro každý už věří, že otroctví, napadení a znásilnění jsou špatné. Nejjednodušší vysvětlení je, že každý je právoplatným vlastníkem svého těla.
• Alternativy neobstojí. Částečné vlastnictví druhými potřebuje důvod, proč by někteří lidé měli vládnout jiným, a žádný takový důvod neobstojí. Vlastnictví všemi nejde ani uskutečnit.
• Etika argumentace. Hans-Hermann Hoppe upozorňuje, že kdo se přete o etice, už používá přesvědčování místo násilí a jedná s posluchačem jako s vlastníkem jeho mysli. Abyste mohli argumentovat proti vlastnictví sebe sama, musíte se o ně opřít.
• Zlaté pravidlo. Jednej s druhými tak, jak chceš, aby jednali s tebou. Málokdo chce, aby o jeho těle rozhodovali jiní „pro jeho dobro“.

Od těla ke světu

Vlastnictví sebe sama nekončí na vaší kůži. Když svou prací zpracujete nikým nevlastněnou půdu nebo ze suroviny vyrobíte nástroj, nese výsledek kus vašeho času a úsilí. Tak vysvětloval původ vlastnictví John Locke a po něm Murray Rothbard. Pokud vlastníte sami sebe, vlastníte i to, co pokojně vyrobíte, najdete nebo dostanete. Podrobnosti najdete v průvodci vlastnická práva.

Zároveň říká, jak jednat s druhými. Pokud každý vlastní sám sebe, nikdo nesmí použít cizí tělo bez souhlasu. To pravidlo má vlastní jméno i vlastního průvodce: princip neagrese.

Těžké případy

Děti

I děti vlastní samy sebe, ale ještě nemohou vykonávat všechna svá práva. Rodiče jednají jako jejich správci. Nesmějí je týrat a mnoho libertariánů tvrdí, že dítě může z péče rodičů odejít, jakmile je schopné žít samostatně.

Prodat sám sebe

Můžete se prodat do otroctví? Rothbard říkal, že ne: vůli nelze předat, takže slib poslušnosti navždy nejde vymáhat. Slíbit můžete práci, ale vždycky můžete odejít a zaplatit náhradu škody. Někteří libertariáni, například Walter Block, nesouhlasí. Ta debata ukazuje, jak vážně se myšlenka bere.

Vlastní tělo, vlastní riziko

Vlastnictví sebe sama znamená, že dospělí rozhodují, co jedí, pijí nebo kouří, jakou léčbu přijmou a jaká rizika podstoupí. Kdo nesouhlasí, smí přesvědčovat, ne zakazovat.

Časté nedorozumění

• „Znamená to, že myslíte jen na sebe.“ Ne. Chrání vaše právo dávat, ne povinnost si nechat.
• „Jde jen o drogy.“ Ne. Jde o všechno, co se svým životem děláte: práci, víru, lásku, slovo i peníze, které vyděláte.
• „Nikdo nikoho nevlastní, takže je ta myšlenka prázdná.“ Otroctví, branná povinnost a nucené práce ukazují, že otázka je velmi skutečná.

Kam dál

• Co z toho plyne pro to, jak jednáme s druhými: princip neagrese.
• Jak se vlastnictví sebe sama rozšiřuje na věci: vlastnická práva.
• Jak zapadá do širšího hnutí: co je libertarianismus?